Autobus číslo 564
Dopíjeli jsme pivo. Bylo horko k zalknutí. Ze zahrádky byl na zastávku dobrý výhled.
„Už jede!“ řekl Franta a hodil do sebe zbytek půllitru na ex.
Napodobil jsem ho a vyrazili jsme klusem na zastávku. Autobus se zasyčením zavřel dveře a rozjel se. Nebylo v něm úplně narváno, ale sednout si nebylo kde. Na ten kousek můžeme i stát. Chytil jsem se madla. Pode mnou seděla žena, která sem moc nepatřila. Třicet let, dokonalý mejkap, hodně drahá značková kabelka z bílé kůže... Asi Louis Vuitton. Ta žena patřila za volant manželova bílého BMW. Za zády nám stál starší punker s dlouhými vousy a v těžkých botách. Bylo tu neskutečné vedro, i když byla okna otevřena dokořán. Cítil jsem, jak mi vzniká pot na hlavě, smáčí mi vlasy a stéká dolů po těle. Jakoby na mne někdo vylil kýbl vody. Chtělo se mi čůrat. Bezpochyby důsledek vypitého piva a krátkého prudkého pohybu. Ať jsem dělal co jsem dělal, kapka ze mne ukápla i na drahou kabelku.
Žena ke mně zvedla vražedný pohled a ohradila se.
„Pánové, nemohli byste se posunout někam jinam? Páchnete jako šatna hokejistů po prodloužení v play-off!“ vyplísnila nás.
„Madam,“ vložil se do situace Franta a zatřepal hlavou, čímž paní rozžhavil doběla, „já z vás cítím konvalinky a jasmín. Bezpochyby drahý parfém.“
Ženu tím trochu zmátl.
„Ano,“ přikývla a otírala kapesníkem pot z kabelky. Nešlo to. „Z Francie,“ dodala.
„Víte jak takové parfémy vznikly?“ zeptal se. Žena ho ignorovala. „Za druhé světové války vyvinula firma IG Farben v Německu granulovaný kyanovodík známý jako Zyklon B. Touto látkou vraždili Němci lidi v koncentračních táborech. Po válce se této technologie zmocnili, jak jinak, Američané a po chemické reakci této látky s kyselinou hyaluronovou získali plyn, který krásně voněl po lískových oříšcích.“ Punker za námi hlasitě zafuněl. „Tento plyn se stal nosným ve všech parfémech, deodorantech a tekutých mýdlech. Francouzi hned zakoupili licenci.“ Punker se rozkašlal. „My možná smrdíme potem, ale vy, madam, páchnete smrtí!“ Punker se rozchechtal.
„Mládenci, vaše znalosti dějepisu jsou obdivuhodné, ale ta chemie. Připomínáte mi toho vědce, který dokazuje, že vyfukováním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne,“ řekl starý punker a otřel si slzy z očí.