Válka na Ukrajině dál pokračuje a mírumilovný svět se stará, aby válka dál úspěšně pokračovala.
V Česku máme dvě atomové elektrárny. Tyto elektrárny potřebují pro svůj provoz palivo. Tímto palivem je uran. Uran je prvek, který má ve svém atomovém jádře 92 protonů. Počet protonů v jádře určuje prvek. Uran má tu vzácnou vlastnost, že jeden z jeho izotopů je nestabilní a rád se rozpadá na jiné prvky s nižším protonovým číslem. A tím je uran 235. Je to izotop uranu. To znamená, že tento atom má v jádře rozdílný počet protonů a neutronů. Protony a neutrony jsou nuklidy. Počet nuklidů v atomu vyjadřuje nukleonové číslo. Prvek určuje počet protonů v jádře atomu. Pokud je v jádře 8 protonů, víme že je to kyslík. Pokud je jich tam 26, je to železo. Uran má protonové číslo 92 a pokud má nukleonové číslo 235 lze si snadno odvodit, že v jádře má ještě 143 neutronů. Tento uran je nestabilní a lze ho využít právě jako paliva v jaderných reaktorech, a také z něj lze vyrobit i atomovou bombu. Problém je, že v přírodě se nachází v rudách, ve kterých je zastoupen jen v minimálním množství a to 0,71%. Zbytek je jiný izotop uranu a to je U 238. S tímto izotopem však nelze docílit kýžené štěpné reakce. Na to, aby v reaktoru probíhala štěpná reakce, to znamená, aby se v reaktoru rozpadal uran na jiné prvky s nižším protonovým číslem, je potřeba mít surovinu s obsahem U235 minimálně 2%. Konkrétně v našich reaktorech je potřeba mít palivo obohaceno na 4,25% U235 a jde o oxid uraničitý UO2. Tato štěpná reakce totiž uvolňuje obrovské množství tepelné energie. To množství je řádově odlišné při srovnání třeba s uhlím, nebo s plynem.
Abychom získali palivo, které má v sobě požadované množství U235 je třeba tuto surovinu „obohatit“. Obohacování uranu je technologicky velmi náročná procedura. Nelze ji totiž uskutečnit chemickou cestou, neboť U235 i U238 mají totožné chemické vlastnosti. Několik způsobů však existuje. Elektromagnetická separace, difuze, ionizace laserem a centrifugální separace. Všechny jsou energeticky i časově velmi náročné. Nejefektivnější je centrifugální separace.
Tuto metodu vynalezl německý vědec Gernot Zippe, který se narodil v roce 1917 ve Varnsdorfu v Česku, respektive v Rakousku – Uhersku. Tohoto vědce v roce 1945 unesli Sověti a donutili ho pracovat na ruské atomové bombě. On prý na ní však pracovat nechtěl, ale naučil je obohacovat uran centrifugální separací. V roce 1956 ho Sověti pustili, nebo jim utekl, to nevím, ale Američanům tu samou technologii objasnil také a poté i Evropanům a Pákistáncům… Čili princip této technologie je známý, ale jinak je velmi velmi náročná.
Jak to funguje? Základem je jaderná ruda. V Čechách se uranová ruda těžila v Jáchymovských uranových dolech už za Rakouska – Uherska. Smolinec. Využívali ho skláři a barvili jím sklo. Tunu smolince dostala i Marie Currie – Sklodowská ke svému výzkumu radiace.
Další významné naleziště bylo v tehdejším belgickém Kongu. Odtud byl i uran v bombě, která vybuchla nad Hirošimou.
Mimochodem, Jáchymovské doly padly v roce 1939 do rukou Hitlerovi. Belgie sousedí s Německem. Hrozilo nebezpečí, že veškeré zdroje uranu získá hitlerovské Německo.
Sloučením uranu a fluoru dostaneme plyn. Hexafluorid uranu, neboli fluorid uranový, UF6. Tento plyn obsahuje jak U235, tak U238. U235 je však fyzicky nepatrně lehčí, právě o ty tři neutrony v jádře. Tento plyn se vloží do odstředivky, tedy jakési ždímačky a ta se roztočí rychlostí sto tisíc otáček za minutu a víc. Navíc se to ještě zahřeje. Těžší U238 se tedy ukládá po stěnách centrifugy a ten lehčí U235 zůstane uprostřed a když je to ohřáté, tak ještě stoupá nahoru a tam je naběračka, která ho sebere. A už máme uran obohacený na třeba na 0,711%. Tohle z té naběračky vezmeme a dáme do další centrifugy a z ní už máme uran obohacený na 0,712% U235. A tak dál a dál. Ta centrifuga je dvaceticentimetrový válec, který se točí na špičce jehly, rychlostí 100 000 otáček za minutu a víc. Ve svislé poloze ji drží magnetické pole. A teď si představte kolik těch centrifug musí být, se získalo potřebné množství uranu pro provoz reaktoru v jaderné elektrárně.
V Česku máme reaktory, ve kterých je používáno palivo, obohacené na 4,25% U235. Pro zajímavost, pro provoz jaderného reaktoru typu RBMK, který byl použit v Černobylu stačí 1,8% obohacení. Sověti dokonce uvažovali o reaktorech, které budou fungovat bez obohacení.
Pro vědecké reaktory se používá uran obohacený na 20% a víc. Takový máme u nás v Řeži. A uran obohacený na 60% se používá v jaderných ponorkách. Vysoce obohacený uran nad 82% je už, hádejte na co? Takže pro výrobu uranové atomové bomby potřebujete něco kolem padesáti kilogramů uranu obohaceného na minimálně 82% U235. Přesně to nikdo neřekne.
Obohacování uranu nelze utajit. To je obrovská továrna. Ani v podzemí ji neutajíte. Ovšem, když už dokážete obohacovat uran, tak máte cestu k výrobě atomové bomby otevřenou.
Které státy to dnes umí? Já si myslím, že všechny, které atomovou zbraň mají. To je: USA, Rusko, Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Pákistán, KLDR a Izrael. Izrael však nikdy nepřiznal, že tuto zbraň vlastní. Další by mohla být JAR. V minulosti atomové zbraně měla. Jako jediný stát na světě se jich ale vzdala a dnes už je nemá. To je ovšem relativní. Jistě má veškerou dokumentaci a také zdroje. A také nevím, jak těžké je rozložit atomovou bombu na součástky, které nepřipomínají atomovou bombu a pak to zase třeba složit dohromady, aby to atomovka byla.
Další jsou státy, které o atomovku usilují. Írán – ten jistě obohacovat umí. Irák – za Sadáma určitě. V dnešní době si ale dovedu představit, že o ni usiluje i Polsko. Ale to je jen spekulace. Jiní? Nevím. Znáte někdo jiný stát, který dokáže obohacovat uran?
A co se to tedy děje na Ukrajině, potažmo u nás? Na Ukrajině jsou atomové elektrárny, které pro svůj provoz potřebují obohacený uran. Kde ho asi berou? Jaderná elektrárna je, podle mě, strategický bod. Nevím, kdo by si mohl myslet, že jaderným elektrárnám na Ukrajině dodává palivo někdo jiný než Rusko. V hlavě se mi to nějak motá. Rusko má v hrsti ukrajinské jaderné elektrárny. Ukrajinské jaderné elektrárny dodávají do sítě přes 50% energie. Když nebudou mít palivo, chcípnou. Nevím, zda se dá toto palivo nakoupit do zásoby. A proč by to taky někdo dělal, když by netušil nebezpečí.
A v naší republice je to podobné. Atomová elektřina pokrývá asi 35% výroby. Nechceme ruský plyn a ruskou ropu. Ale o jaderném palivu pro elektrárny nikde ani slovo. Přitom, kdyby se obě musely odstavit, byl by to velký zásah do našich životů. Podle wiki dodává obohacený uran pro naše elektrárny ruská společnost Tvel. V budoucnu to ovšem mají být Francouzi, nebo opět Američané, neboť do roku 2010 dodávala palivo americká společnost Westinghouse.
Prostě mi nejde do hlavy, proč nepřítel dodává nepříteli strategickou surovinu. Vladimír zatelefonoval Vladimírovi a řekl mu: „Laďo, ta elektrárna nám běží díky tobě. Nemohl bys ty rakety střílet jinam? Dyť nám to rozbiješ!“
Každý člověk, který umřel, umírá, nebo umře v téhle válce, je směšná oběť. Nikdy jsem neviděl nic nesmyslnějšího, než je tahle válka. Jakoby některá válka měla smysl.
Někdo se mám vysmívá. Jenže na něčí škodolibost umírají lidé. Je to veselé nebo smutné. Pokrytecky musím přiznat, že je mi to jedeno. Já tam nebojuji.
