MÁM RÁD VLAKY (Pozor! Tohle je trochu lascivní!)

   Vlak se s trhnutím rozjel. Vytáhl jsem si svačinu a knížku. Když jsem v Rusku, je to Zločin a trest. Zabralo topení a v kupé začalo být horko. Setmělo se. Dojedl jsem a četl si. V tom vedru jsem začal klimbat.   

   Probudilo mě rázné otevření dveří. Do kupé vtrhly tři smějící se holky. To mi ještě scházelo. Nechovaly se zrovna jako komsomolky a měly s sebou butylku kořalky, která smrděla až ke mně. Vlak se rozjel. Nevšímaly si mě. Po očku jsem je pozoroval. Jejich oblečení nebylo nijak praktické, zato sexy bylo až dost. Kožený korzet, tričko s hlubokým výstřihem, na něm napsáno CANNIBAL CORPSE – Tomb of the Multiated a opravdu hnusný obrázek. Pod krátkými džínovými kraťasy řemínky, které měly držet roztrhané síťované punčochy, vlasy obarvené, jedna na modro, druhá na zeleno a třetí kratičké vlasy červeno modro bílé, kovové ozdoby se leskly na zápěstích. Něco měly zapíchané i v kůži. Měly s sebou i psa – mazlíka – ošklivou malou čivavu, která se usadila vedle mě. Nevím, proč musely vlézt zrovna do tohohle kupé.

   A potom došlo k něčemu, co mi nikdo neuvěří.

   Holky se začaly provokovat. Občerstvovaly se z láhve. Zelenovláska a modrovláska se začaly líbat. Trikolóra seděla opodál a s úsměvem se na mě dívala. Možná mlsně. Snažil jsem se udělat co nejmenším a ani se na ně nedívat. Nedařilo se mi to. Dívky začaly vzdychat a jejich prsty začaly bloudit v kdejakých záhybech svých temných oděvů. Vůbec jim nevadila má přítomnost. Tohle jsem viděl poprvé v životě. Tělu neporučíš.

   „Zošo,“ oslovila zelenovláska trikolóru. „Dej nám taky pusu!“ a vyplázla jazyk.

   „Víte, že nejsem lizpička,“ odsekla Zoša. „Mám radši pořádný klacek než mokrou ďouru. Teda pokud to není ta moje!“ pořád na mne upírala své namalované veliké oči.

   Ty dvě holky to rozjely vskutku hluboce. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Nechtěl jsem se na ně dívat a předstíral jsem, že si čtu. Nešlo to. Rozhodl jsem se dopřát jim soukromí a vyhledat si jiné kupé. Zavřel jsem knihu a ta ohavná čivava zavrčela. Zvedl jsem hlavu a díval se do obrovského ústí hlavně lupary. Doufal jsem, že na brocích není napsané mé jméno. Kruci! Odkud ji vytáhla?

   „Ó Ježiši, už zase...!“ řekla modrovláska. Obě holky už byly do půl pasu nahé. Měly jen podprsenky.

   „Slečno, nemiřte na mě tou zbraní,“ řekl jsem trapně.

   „Nechceme vám ublížit, PANE!“ zapitvořila se Zoša. „Sundejte si kalhoty!“

   Chvilku trvalo, než mi došlo, co po mně chce.

   „Já vám nerozumím, slečno,“ vyšlo ze mě ani nevím jak.

   „Kalhoty dolů!“ křikla Zoša a přihnula si z láhve.

   Lesbičky se na nás pobaveně dívaly. Ta lupara před očima byla výmluvná.

   „Holky, já si poberu své věci a zmizím. Nechám vám volné pole působnosti.“

   „Tobě se nelíbíme?“ řekla Zoša dotčeně.

   Skočily po mně všechny tři a vůbec se s tím nemazaly. V mžiku jsem stál zády k oknu, ruce přivázané k držákům na zavazadla a v puse roubík, pohotově vyrobený z punčochy a jedné černé podprsenky.

   Slovo si vzala modrovláska.

   „Já jsem Žeňa,“ představila se, „tohle je Zoša,“ ukázala na trikolóru, která sklonila luparu. „A tohle Světa.“ Ta nechala spadnout podprsenku na podlahu. „A náš věrný přítel Šrám,“ ukázala na odpornou čivavu. „Zoša má ráda chlapy a my dvě se klidně přidáme.“

   V hubě jsem měl Světlaninu podprsenku. Co to má být? Mám se bát, nebo si to užít?

   „Hele, chcem tě jenom použít, tak se snaž!“ vyhrožovala Žeňa. Zoša mi namířila luparu do rozkroku. Začal jsem se bát.

   Zoša odložila zbraň a servala ze mě tričko a džíny i se slipama.

   Jsem ve snu. Nevím, jestli v dobrém, nebo ve zlém.

   „Ty! Ona řekla: tak se snaž! Tahle vytahaná podkolenka je k hovnu.“ Čivava Šrám zavrčela a znechuceně si lehla pod sedadlo ke dveřím. Tohle mi vážně moc nepomáhalo

   „Húúv!“ udělal jsem a divoce zaškubal hlavou.

   „Zošo, to nemá cenu,“ řekla Světa. „Když mu něj budeš mířit tou bambitkou, tak si ho neužiješ. Tady rozkazy nefungujou. Dívej se...!“

  Tak teď začalo jít do tuhého. Zoša si sedla na sedadlo a odložila luparu. Děvčata to rozjela. Byly jen v kalhotkách a začaly se líbat. Třely se o sebe nahými ňadry. Mé tělo si z toho bralo jen to nejlepší. Zoša se svlékla úplně. Prsa neměla ani moc velká, ani malá. Rafička vah se začala překlápět ke značce Krásný sen. Potom se mi ukázala celá. Měla na ní jenom takový malý rudý kartáček. Mohu s jistotou říct, že na luparu jsem zapomněl. Nejsem stroj a takovou situaci jsem si už párkrát představoval. Rozhodl jsem se, že si to užiju. Ono to vlastně ani nezáleželo na mně. Můj nejlepší přítel si postavil hlavu a přesvědčil mě. Blesklo mi hlavou, že v Novoarchangelsku by za tohle divadýlko jistě vyprodaly noční klub Tyty Twister na půl roku dopředu.

   Zoša se opět skryla a mlsně se podívala po svých kamarádkách, které vůbec neváhaly a v různých polohách si začaly užívat svá těla. Z punčochy v puse vyrostly chlupy. Z obou koutků mi vytékal pramínek slin.

   Světa si všimla, že se něco změnila a řekla oslizlým jazykem, „Zošo, podívej se. Tvůj páníček se změnil na bohatýra.“

   Zoša se otočila a uviděla mého vztyčeného boha. Zavrněla jako kočka a pevně mě chytla. Měla dokonale nalakované nehty.

   „Počkej, Zošo!“ řekla Žeňa, která měla Světinu hlavu přilepenou v klíně. „Bezpečnost,“ podotkla a zaklonila hlavu v dlouhém vzdechu.

   Zoša si přede mne klekla. Nalila si do pusy ten špiritus, co si sebou přinesly ale nepolkla.

   „Kchchch,“ vyšlo ze mě a zaškubal jsem sebou.

   Zoša si mě pořádně chytila a špičkou jazyka ochutnala mou špičku. Úplně pomalu vtáhla mou špičku do chladné vodkové lázně. Zaštípalo to a málem jsem střílel, jak protiletadlový kanón. Tohle byla dezinfekce. Zoša se s tím nesrala a všechno spolkla. Krkla si. Budiž jí přáno. Kontrolu nad mým tělem převzal pan Šlechtic. Cítil jsem, kam pluje každá krvinka v mých cévách. Můj penis byl naplněný plutoniem. Hlavou mi proběhla nepříjemná myšlenka: Co se stane, když se udělám moc brzo?!

   Holky na sedadle si to užívaly a já jsem to měl zadarmo. Zoša se ke mně přiblížila s vystrčeným zadečkem a rukou si mě nasměrovala. Já se ponořil do soudečku s teplým medem. Prohnul jsem se v zádech a s radostí odpovídal na její výzvy. Kupé bylo plné vzdychání a hekání a bylo tu horko. Teď kdyby vstoupil průvodčí... Zoša si při tom hladila ta skvělá prsa. Prudce jsem zalitoval, že jí v tom nemůžu pomoct a zaškubal jsem pouty.

   „Zošo, pusť ho! Ať si taky užije,“ řekla Světa, která vytrhla tvář z Ženina klína. Zoša ze mě sklouzla. Byla zpocená a ihned mi uvolnila pouta. Připadal jsem si jako jednostěžník v bezvětří. Přitáhl jsem si jí a chtěl se přisát k té krásné bradavce. Zapomněl jsem, že mám v hubě nacpané punčochy, převázané podprsenkou. Zoša to rychle sundala a nastavila mi prsa před hubu. Trefil jsem se na poprvé. Spokojeně zavrněla, když jsem jí bradavku masíroval mezi zuby. Položil jsem ji na sedadlo a znovu se ponořil do horkého medu.

   Nevím, jak dlouho to trvalo, než se celá roztřásla a sklouzla ze mě. Měl jsem to kapse. Ona však neváhala ani chvilku a přiložila ruku k dílu. Mé uvolnění bylo dlouhé a prudké, a ještě to umocnila protější dvojice, která nás zvědavě pozorovala.

   Mé uvolnění bylo tak prudké, a tak dobře mířené, že to obě holky dostaly na svá holá ňadra. Chichotaly se tomu jak potroublé a ještě si to navzájem po sobě rozetřely. Zoša se k nim přidala. Unavený a vyčerpaný jsem je pozoroval. Pohled pro olympské bohy.

   „Bude druhé kolo?“ hekl jsem.